Církev československá husitská

Jsme jedna z mnoha křesťanských církví. Mnohé máme společné se všemi křesťany. Nejprve představíme to společné a pak některé naše důrazy.

  • Věříme v osobního Boha Otce i Syna i Ducha svatého. V Boha, který se dává poznat. Zjevil se izraelskému lidu a jeho prostřednictvím celému světu.
  • Věříme, že tento Bůh nás zve do společenství s ním. Můžeme s ním žít v osobním vztahu a tak ho poznávat.
  • Věříme, že jedinečným a nesrovnatelným pramenem náboženského poznání je Písmo svaté, Bible.
  • Věříme v Ježíše Krista jako Božího Syna, jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Věříme, že jedině v něm můžeme nejlépe poznat Boha a že v něm osobně působí Bůh k záchraně člověka a světa.
  • Věříme, že Ježíš Kristus z lásky ke každému člověku zemřel na kříži a vstal z mrtvých. Po svém vzkříšení je stále živý a zůstává mezi těmi, kdo v něho věří.
  • Věříme, že jedině Ježíš dává našemu životu trvalý smysl. Věříme, že život s Ježíšem nekončí smrtí, ale spěje k věčné slavnosti.
  • Věříme, že Ježíš znovu přijde nastolit na tomto světě své viditelné království. Čekáme konečné a trvalé vítězství pravdy a lásky.
  • Věříme, že Ježíš v tomto světě ustavil společenství věřících (církev), aby až do jeho příchodu o něm svědčila a předávala jeho dobrou zprávu všem. K tomu nám dává sílu svého Ducha.

Historie Církve československé husitské

Církev československá vznikla v roce 1920 oddělením se od církve římskokatolické. Na jejím počátku stálo hnutí katolických kněží usilujících o obnovu církve. V jejich čele stál dr. Karel Farský, pozdější první patriarcha. Jejich cílem bylo přiblížit křesťanské poselství modernímu člověku.Proto Církev československá husitská uchovala některé prvky z katolictví (liturgie, svátosti). Snažila se však od počátku duchovně navazovat a rozvíjet odkaz české reformace (husitství, Jednota bratrská). Tuto návaznost později církev vyjádřila i změnou svého jména, když na sněmu v roce 1971 přijala další přívlastek husitská. Také symbol církve: kříž a kalich, odkazuje k dědictví české reformace. V současnosti je Církev československá husitská členkou Světové rady církví, Ekumenické rady církví, Konference evropských církví, Leuenbergského společenství. S římskokatolickou církví uzavřela dohodu o vzájemném uznání křtu, s církví českobratrskou evangelickou podepsala dojednání o vzájemné uznání křtu, uznání ordinované služby a o dvojím členství.Podle sčítání obyvatelstva z roku 2001 se k ní přihlásilo asi 94 000 obyvatel ČR. S tímto počtem se řadí na 3. místo.

Důrazy

  • Pro lásku Kristovu sledovat a zajímat se o svět kolem nás. Naslouchat lidem kolem nás, jejich otázkám, nadějím i problémům a dosvědčovat jim Krista.
  • Pokoušet se předávat poselství Ježíšovy dobré zprávy způsobem srozumitelným člověku dneška
  • Uchovávat a rozvíjet hodnoty české duchovní tradice (tradice cyrilometodějská, svatováclavská, zejména husitská a bratrská)
  • Usilovat o obnovu církve zejména zvěstováním Božího slova a slavením Ježíšovy večeře.
  • Připomínat, že křesťanská víra musí nést ovoce ve způsobu života.

Život v obcích

Liturgie

Jádrem života obcí je liturgie. Vrcholem liturgie je čtení z Bible a jeho výklad a potom večeře Páně. V liturgii se setkáváme a sjednocujeme s Kristem. Jsme tak posilováni, abychom v praktickém životě mohli Bohu sloužit celým způsobem života.

Biblické hodiny

Biblické hodiny jsou příležitostí ke společným rozhovorům nad Biblí. Toto naslouchání a sdílení velmi prohlubuje vztahy mezi účastníky.

Svátosti

Věříme, že v určitých úkonech konaných církví z pověření Kristova působí vzkříšený Ježíš svou zachraňující mocí. Můžeme tak i dnes prožít odpuštění hříchů, posilu a povzbuzení, zmocnění Duchem svatým. Podle tradice uznáváme 7 svátostí: křest, biřmování, večeře Páně, pokání, útěcha nemocných, manželství, svěcení kněžstva).

Vyučování

Vyučujeme děti i dospělé základům křesťanské víry a života.

Pobožnosti

V určitých obdobích např. v adventu, postu nebo v měsíci květnu se konají ve sborech dále pobožnosti. Jejich cílem je připravit nás na hlavní svátky: vánoce, velikonoce, letnice.

Služba bližním

Církev se nemá starat jen sama o sebe. Je poslaná do světa, kde má svědčit o Kristu a jeho lásce slovem i činem, proto zřizuje podle svých možností i různé formy služby potřebným.

Organizace

I když to tak mnohdy vypadá, církev není hlavně organizací. Spíš společenstvím věřících lidí. Organizace má sloužit plnému životu takového společenství.Základní organizační jednotkou Církve československé husitské je náboženská obec, za niž odpovídá rada starších volená na šest let. Duchovní správu obce vede farář nebo farářka. O zásadních věcech obce rozhoduje shromáždění všech členů, které se schází nejméně 1 do roka. Na řízení církve se na všech úrovních podílejí vedle duchovních také laikové.Vícero obcí tvoří diecézi, v jejímž čele stojí biskup volený na 7 let a diecézní rada volená na 6 let. Duchovní správu diecéze vede biskup. O zásadních věcech diecéze rozhoduje diecézní shromáždění, které se koná také nejméně 1 za rok.Obdobné je to na nejvyšším stupni. V čele církve stojí patriarcha volený na 7 let a ústřední rada se zástupců diecézí volených na 6 let. O zásadních věcech církve rozhoduje její nejvyšší orgán: sněm svolávaný nejméně jednou za 10 let. O některých otázkách menší závažnosti rozhoduje církevní zastupitelstvo svolávané každý rok a tvořené zástupci diecézí podle počtu obcí v  té které diecézi.

Slovo závěrem

Přijdete-li mezi nás, počítejte s tím, že se setkáte s hříšníky a lidmi všelijak nedokonalými. Za mnohými svými ideály pokulháváme. Víme to a je nám to líto. Víme, že každý den potřebujeme sami odpuštění a milost. Děkujeme Bohu za to, že je takový, jaký je, a že nám opravdu odpouští a že každý den smíme zakoušet jeho věrnou, trpělivou a nepochopitelnou lásku. To je asi to nejdůležitější. Chceme Vám spolu se sestrami a bratry ostatních církví ukazovat na tohoto Boha.